29.5.2002 Dětský den ve škole      

Sdružení rodičů ve spolupráci s Tyfloturistickým oddílem pořádal dnes v naší škole „Dětský den“.

Proběhl následovně:       

Program začal po vyučování ve 14:00 hodin, kdy jsme se po skupinách vedených p. vychovatelkou, vydali podle mapy na různá stanoviště, která byla umístěna v prostorách školy a její okolí, kde na nás čekalo splnění různých úkolů. Po jejich splnění jsme dostali cenu (bonbony, žvýkačky, oplatky apod.) a razítko s obrázkem (na část těla – ruce, papír) auta, hrnečku, panenky, motýlku, pejska a kočičky. Na posledním stanovišti celé trasy jsme dostali za úkol vyprávět příběh nebo pohádku, kde musely být vyjmenovány obrázky z razítek. Hodně jsme se u tohoto úkolu nasmáli, jelikož jsme si mohli krásně vymýšlet. Celá tato akce trvala do 16:00 hodin.  

Od 16:00 hod. začala v sále školy diskotéka. I když byl každý unaven z cestování po stanovištích, jakmile začala hrát hudba, únava byla pryč a šlo se na parket. Diskotéka skončila v 18:00 hod. Byla super. Pro Pražské děti si postupně přijížděli rodiče a mimo Pražské děti šli s vychovatelkou na internát.          

Pani kuchařky nám v tento slavný den připravily k dopolední svačině - kakaový dort s čokoládovou polevou, k obědu - bramborový salát, file a rajče, k odpolední svačině jsme dostali nanuka. 

Celý den se mi líbil, zvlášť proto, že jsme se tento den moc neučili a učitelé nám nedali žádné úkoly. Takto by to mohlo být častěji, alespoň pro mě. Vůbec bych se nezlobila. Tak ahoj, zase za rok se na dětský den těší PETRA       

28.5.2003 Dětský den ve škole

Rok uběhl jako voda a ve škole se slavil „Dětský den“. Dopoledne jsme se normálně učili (ale žádné zkoušení ani písemky nebyly). Soutěže začaly ve 14:00 hodin. Byly utvořeny skupinky dětí, které vodili někteří žáci deváté třídy, (ti co trochu vidí), civilkář Ondra a několik p. vychovatelek. Na stanovištích vypomáhali někteří rodiče a vedoucí tyfloturistického oddílu. Vše se odehrávalo v budově školy.

Stanoviště pro plnění úkolů byly na těchto místech:

• Družina – poznávání různých předmětů zabalených v hadrových sáčcích po hmatu a poznávání druhů koření po čichu
• První pracovna – ze stropu visely sušenky na provázku a každý si měl najít jednu, ale bez
  pomoci rukou
• Druhá pracovna – židličková (židle dané opěradly do kruhu a po skončení hudby kdo neseděl, tak vypadl. Židle se po kolech odebíraly a kdo zůstal poslední vyhrál). 
• Tělocvična – přelezení švédské bedny k žebřinám, ty přeručkovat k převrácené lavičce, tu přejít po užší straně, dále několik pokusů hodu míčem na koš a nakonec přejít položený provaz na zemi tak, aby se ho chodidla dotýkala.
• Předsálí – bedna s různými předměty a každý měl po vytažení poznat dva
• Malý internát – v krabici byly nastříhané papíry se zadáním (v Braillově písmu) na téma (rostliny, zvířata, jména) a kdo si jaké vytáhl, měl na něj zazpívat písničku
• Velký internát – v krabici byly malé papírky s písmenky (v Braillu), jaké písmenko si kdo vylosoval, měl během chvilky na něj vymyslet co nejvíce slov. Poté následovaly otázky ohledně naší školy (např. adresa, jméno školy,kdo to byl J. Ježek apod.)
• V učebně výtvarné výchovy – z nahrávek na audio kazetě jsme podle zvuku měli poznat co to je (např. bzukot mouchy, kohout, startující motorka, brzdící auto, apod.)

Na každém stanovišti jsme po splnění úkolu dostali různé sladké i slané pamlsky a pití v krabičce. (Pokaždé něco jiného).

Kolem 16:00 hodiny začala diskotéka, kterou organizoval můj spolužák Lukáš Vámoš (nevidomý). Kdo měl chuť a zájem, šel si zatancovat. Odpoledne skončilo v 17:30 hodin.                

   Tento den nám kuchařky vždy připraví něco dobrého. K dopolední svačině jsme měli - humrovou pomazánku, k obědu byla bramborová kaše s kuřecím řízkem a odpoledne jsme dostali nanuky z darů.      

   Jak sami čtete i zrakově postižení děti mohou prožít díky obětavým lidem krásné a napínavé odpoledne. Nikdo se nenudil a všichni prožili nádherný dětský den v naší škole. Když někdy potkáte postiženého človíčka, který se pohybuje jinak než vy, prosím, buďte k němu shovívaví, on za svoje postižení nemůže. Chce prožít stejný život jako vy. Já děkuji všem lidem, kteří mi to ze všech sil umožňují.

Ahoj PETRA