Určitě už víte, že mí patroni, kteří mi hodně pomáhají v mém životě, se jmenují Petr a Jolana Soukenkovi a mají syna Honzíka. Proto je s jejich svolením v každém psaní budu oslovovat jménem, Petr a Jolana.
Petr mi zprostředkoval setkání s dívčí skupinou HOLKI, se kterými jsem natočila rozhovor, do kterého Vám dám v brzké době nahlédnout - zde. Na základě seznámení s prima dívkami mi Klára poslala 3 lístky na jejich koncert. Jelikož jsme s mamkou jen dvě, pozvala jsem ještě moji kamarádku Katku Králíčkovou. A tak jsme se ocitly ve čtvrtek 9. 5. 2002 v 18:00 hodin v Kulturním domě EDEN ve Vršovicích na koncertě skupiny HOLKI, se kterými vystupovala i chlapecká skupina A-TAK!. Koncert začínal v 18:30 hodin. Nejprve jsem se přivítala s Klárou a Nikolou ze skupiny, nechala jsem si do mého památníku podepsat A-TAK!, pak už jsme sledovaly zkoušky obou skupin. Lidé začali chodit po 18:00 hodině. Nebylo jich mnoho a tak jsme měly prima místa hned u podia. Koncert se zdržel o půl hodiny, poněvadž zvukaři měli nějaké problémy s mikrofony. V 19:00 hodin po všech opravách koncert začal. Nejprve vystoupila skupina A-TAK!. Byli úžasní, zpívaly jsme s nimi známé písničky, tleskaly a houpaly se do rytmu. Taky se hodně výskalo. Během svého vystoupení, A-TAK! pozval na podium HOLKI a společně pokřtili nové CD s názvem „máš šanci“ skupiny A-TAK! Poté k fanouškům házeli jejich fotografie a malé samolepky. Po půlhodině zpívání a přídavku písničky vystřídala A-TAK skupina HOLKI, které byly senzační, přesně tak, jak zpívají v jedné jejich písni: „Bejby ty si vážně senzační“. Byla jsem nadšená atmosférou koncertu, který trval hodinu. Moc se mi koncert líbil a byla jsem šťastná, že se mohu takovéto akce především díky Petrovi zúčastnit. Doufám, že nebyla poslední. Zjistila jsem, že obě skupiny jsou velice oblíbené jak mezi mládeži, tak i mezi lidmi ve věku mé mamky. (Mamce je 44 let) – pozn. autora. Nakonec nám při odchodu nabídli přihlášku do FAN KLUBU: A-TAK! a mamka mi koupila jejich novou kazetu „máš šanci“. Přihlášku promyslím a uvidíme, co bude dál. Tak se mějte a někdy zase u písniček
Ahoj Petra, 9.5.2002
Autor: nevidomá Petra Zelenková