FENOMÉN - VŮNĚ VE TMĚ
Ráda bych vám zpětně řekla o akci, které jsem se zúčastnila, konala se v roce 2008
Ráda se účastním literárních soutěží a v jedné, která byla tématicky zaměřena na blues, jsem vyhrála. Po účasti v literární soutěži, mě oslovila pani Markéta Pavlíčková z Fenomen komunikace a.s. s dotazem, zda bych nepřednesla svoje blues na společenské akci „Vůně ve tmě.“ Stručně mi popsala program akce a po mém přislíbení účasti zaslala pozvánku. Po domluvě pro mě přijelo TAXI, které mě s doprovodem (mojí nejlepší kamarádkou Dádou, kterou již znáte z mých jiných aktivit a jejím přítelem Tomášem) odvezlo až na místo. Akci moderovala Petra Černocká a hosté byli: Monika Absolonová, Alli Amirri a Šárka Vaňková. Když nadešel čas mojí recitace, v místnosti se zhaslo a kalíšky se svíčkami, které byly na stolcích se přiklopily miskou.
Prosím mnohé lidi, aby se při jeho čtení zamysleli nad tím, jak se zachovají, když vidí nevidomého případně jinak handicapovaného na ulici… Za textem tohoto blues si stojím, je pravdivé dodnes, bohužel.
Motto: „Co neprožiješ osobně – tím neobohatíš svou zkušenost“
„CO VIDÍM, KOLEM SEBE“
Už osm let jen tmu mám, přesto se kolem koukám. Vidím různý věci-týpky hodný, i co maj kecy. Spousta lidí mi pomůže, každej se na to nezmůže. Říkám si, to je v prdeli, vy byste pomoc nechtěli, kdybyste houby viděli?! Kolem mě obloukem chodí, mlčí, nebo hlody maj. Můj život za pendrek stojí, mí oči jenom tunel znaj. Hůlkou šmátrám po zemi, je to sklep, anebo přízemí? Z obrubníků padám, do sloupů se navážím, koulím se jak eidam, "soucitu" si nevážím. Autobus marně dobíhám, zásadně nic nestíhám. Na chodníku vrostlá stojím, po přechodu jít se bojím. Jezdí jako šílení, ptám se: "je to cílený?" Kolemjdoucí zastavuju, trapně se jich doprošuju. Občas mě lidi šokujou, když pomoc sami nabídnou. Chodníky jsou rozkopaný, není problém zakopnout, Všude všechno rozbouraný, zastavit, stát, ani hnout!
Takhle vidím svět kolem já, nevidomá Petra Zelenková.
Recitace mého vlastního blues se líbila a měla velký úspěch, akce byla povedená a netradiční, pevně doufám, že se mi ještě někdy poštěstí se nějaké takové zúčastnit, pro změnu jako návštěvník? /USMÍVAJÍCÍ SE SMAILIK/
Autor: nevidomá Petra Zelenková