GRILOVACÍ ODPOLEDNE
Jednoho zimního dne mi kamarádka Monika pejskařka z parku, s kterou se scházím nejčastěji a která má také zlatou retrívřici, nabídla, že bychom někdy mohly s Belluškou přijít k nim na grilování. Přestože letošní léto nestálo celkem za nic, domluvily jsme se, že se 5.srpna 2008 kolem 16:00 sejdeme na zastávce „LITOVICKÝ POTOK.“ To nebyl problém, přímo tam od nás jede autobus. Na zastávku jsme s Bellou dorazily v čas, kde na nás Monika už čekala a šli jsme rovnou k jejich domu.Na místě jsem Bellu propustila ze svých služeb. Okamžitě začaly s Vikynou (fenka té kamarádky) stejně jako při venčení blbnout. Monika mě usadila na zahradní sezení a nabídla mi široký nápojový lístek;
Džus, Matonku-Mochito, vodu se šťávou, Coca Colu, víno a rum.
Ochutnala jsem Matonni Mochito – dobré, ale hodně sladké. Po dvou 3,0 dcl tohoto nápoje jsem si dala jahodový džus, který byl taky dobrý, ale nakonec jsem se vrátila k původnímu.
Pak Monika přinesla na hlubokém talíři cosi, co upekla pro dnešní odpoledne. Nazývala to koblížkami. Byly v miniaturnim provedení, nepříliš sladké, ničím neplněné, posypané moučkovým cukrem. Těsto mi chuťově připomínalo těsto na vdolky. Později mi řekla, že je to rychlý a jednoduchý.
NA KOBLÍŽKY BUDETE POTŘEBOVAT:
1 měkký tvaroh, 18 dkg hladké mouky, 4 vejce, 1 prášek do pečiva, špetku soli, moučkový cukr na obalení, olej na smažení.
POSTUP:
Z bílků uděláte sníh, do tvarohu zamíchejte žloutky, pak přisypte mouku a prášek do pečiva. Na závěr sníh. Z těsta pak vykrajujte lžičkou koblížky a ty pečte na rozpáleném oleji do zlatova. Podávejte obalené v moučkovém cukru.
Když k nim návštěvě ještě uvaříte hořký ovocný čaj, zaručeně vás nepomluví, že jste špatní hostitelé. A tak mezi tím, co si psice hráli, jsme seděly u stolu a dlabaly tuhle dobrotu. Občas se šla Viky napít z bazénu. Při jedné z jejích picích pauz se šla Belluška podívat, co její kamarádka dělá. A protože bazén byl upuštěný a Bella se zřejmě víc nahnula, žuchla do něj. Poněvadž tam bylo té vody málo nedosáhla na okraj bazénu a začala se topit. Monika jí běžela vytáhnout, naštěstí měla svůj pracovní oblek = postroj na sobě a bylo jí za co vzít. Od té doby se k bazénu nepřiblížila. Než jsme se daly do grilování – měla jsem dlouho břuch plný koblížků, vyzkoušela jsem houpací lavici nebo jsem házela Belle a Vikyně tenisáky. Byla s nimi děsná sranda. Po chvíli jsme začaly grilovat. Grilovaná kuřecí prsíčka+chleba+hořčice+šopský salát byla velká ňamka. Když jsme dobaštily, nabídla mi, že mi udělá zmrzlinový pohár. Pokud jde o zmrzlinu, nikdy neodmítnu. Počkala jsem až žaludek bude souhlasit a pak jsem jí o něj poprosila. POHÁR: míchaný kompot-vanilkový nanukový dort-šlehačka-strouhaná čokoláda a trochu vaječného koňaku.
Pak už jsme do konce mé návštěvy seděly a povídaly si.Když jsme se chystaly k odchodu (bylo domluvené, že z grilování půjdem parkem a rovnou vyvenčíme naše holky, protože bude jejich čas) přijel z nějakého kšeftu Moniky manžel Vašek. Monika mu nandala maso a zeptala se, jestli půjde s námi. Řekl, že jo. A tak když dojedl, jsme se sbalili a vyrazili směr park Hvězda. Dovedli nás k bráně na Vypich, odkud jsme se obě skupiny vydaly domu. Belluška ten den našla pouze sílu na najedení a pak padla za vlast. Já si jen přečetla maily a taky jsem vytuhla. Přestože byl tento den náročný, jsem za něj vděčná, jako za každou možnost podniknutí podobné „akce,“ protože jinak nemám kam a s kým chodit. Vždy pouze vyvenčím, pak jsem celý den doma a večer jdu znovu venčit,…atd.
Je fajn mít takovéhle přátele a kamarády-ky. Zvlášť, když je člověk handicapovaný.
Podle předpovědi měly být dešťové přeháňky, ale počasí nám přálo – celé odpoledne ani nekáplo.
Autor: nevidomá Petra Zelenková