V jednom domě žila rodina, která měla kocoura Fouse. Fous jako správný kocour nemohl vystát myši, ani cítit je nemohl. Jednoho dne, když opět nachytal dvě myšky Jimy a Jassy jak si každá odnáší z kuchyně kus sýra do své díry, naštval se, rozeběhl se za nimi, předhonil je a prackou jim zakryl díru. Vtom Jassy povídá Jimy: "Proč jsi zavírala dveře? Vždyť jsem ti říkala, ať je necháš otevřené!"
"Já jsem je nezavírala, to asi průvan," odsekla Jimy.
Náhle se nad nimi ozval hluboký a lstivý smích a myšky věděly, že tady končí všechna legrace. Obě odhodily sýr a rozprchly se každá na jinou stranu a kocour samozřejmě za nimi. Nejprve za jednou, potom za druhou, ale myšky se před ním dokázaly včas ukrýt.
Když kocour usnul, myšky opět sebraly svůj lup a odnesly si ho do úkrytu.
Jednoho dne se Jimy a Jassy dohodly, že půjdou hledat nové místo, kde by mohly šťastně bydlet. "To jsem si o Fousovi nemyslela," řekla Jassy a Jimy dodala: "Přestože je Fous kocour, vždycky mi byl sympatický, tak jsem si myslela, že budeme dobří kamarádi. Zatím se nás ale snaží zabít a sníst. Ale proč? Vždyť mu nic neděláme." Po této úvaze si myšky sbalily do ranečku pár nejdůležitějších věcí, vzaly tužku s papírem a napsaly vzkaz: "Milý Fousi, měly jsme tě rády a chtěly jsme s tebou vycházet v dobrém. Ty jsi nás ale stále honil pro každý mizerný kousek sýra a chtěl jsi nás zabít. Proto odcházíme hledat nový domov. Bude se nám po tobě stýskat."
Tvoje myšky Jimy a Jassy.
Pak daly tento vzkaz opatrně Fousovi před pelech, tak aby ho nevzbudily, a vydaly se do světa hledat domeček. Nakonec se usídlily v odstaveném starém autě.
Po několika dnech je napadlo, že by se mohly doběhnout podívat, jak se Fous smířil s jejich odchodem. A tak také učinily. Když doběhly k domu, kde dříve žily, vylezly si na okenní parapet a pozorovaly, co se uvnitř děje. Fous si právě četl jejich dopis a po chlupech na tvářích se mu koulely obrovské slzy. "Jimy zaslechla, jak povídá: "Holky moje, jak jste mi to mohly udělat, vždyť já bych vám nikdy neublížil a pokud jsem vás honil, tak jsem si s vámi chtěl jenom hrát. Kéž byste se mi vrátily."
Myškám se Fouse zželelo, a tak seskočily s okna do pokoje a zavolaly na Fouse topícího se v slzách: "Ale my jsme tady!"
Fous zvedl hlavu a v tu chvíli jako kdyby zapomněl, že je kocour. Vyzdvihl obě myšky do náruče a s nadšením zvolal: "Tak od dneška si můžete brát sýr, kdy budete chtít. A aby bylo jasno, je mír."
A od té doby jsou myšky a kocouři nerozluční kamarádi.
2005
Autor: nevidomá Petra Zelenková