Něco o mně
Jmenuji se Petra Zelenková, narodila jsem se v roce 1987 a bydlím v Praze.
Jsem svobodná a bezdětná.
V letech 1994 až 1998 jsem navštěvovala Základní školu v Praze 6, Na okraji 305. V 10 letech po operaci mozku a následné ztrátě zraku jsem školu na 1 rok přerušila a v roce 1999 až 2004 jsem absolvovala Speciální základní školu pro slabozraké a nevidomé Jaroslava Ježka v Praze 1, Loretánská 19, kde jsem ukončila povinnou školní docházku. V roce 2004 jsem byla přijata na tříletou Obchodní školu pro zrakově postiženou mládež v Praze 5, Radlická 115, kterou jsem v červnu 2007 ukončila závěrečnou zkouškou.
Jsem úplně nevidomá a mám změněnou pracovní schopnost. Vlastním průkazku ZTP/P.
Mezi mé zájmy patří fotografování, natáčení interwiev se zajímavými lidmi, práce na počítači, hra na elektrické piáno (jsem samouk), zpěv, výroba keramiky, korálkových náramků (k nahlédnutí – viz foto v rubrice Ruční tvorba), psaní povídek, básniček a poslech hudby.
Po ztrátě zraku jsem začala docházet do Motolské nemocnice na fotografický kroužek, který organizovali dobrovolníci za účelem zpříjemněním dne těžce nemocných dětí na dětské onkologii.
Na fotografické výstavě kterou každoročně pořádá KID (klub interaktivního domu), což je obecně prospěšná společnost pomáhající nemocným pacientům v FN Motol jsem se stala první držitelkou ocenění „Světýlko 2004“
Světýlko je ocenění vážně nemocného nebo handicapovaného dítěte, které prokázalo nadání schopnost tvořit, sdílet, předávat a povzbudit ostatní děti ve složité životní situaci.
Dále je to ocenění za dlouhodobou spolupráci na projektu „Světlo mého života“ a je spojené s tvůrčím stipendiem.
Projekt je inspirován životním příběhem a tvorbou mojí kamarádky Drahomíry Němečkové, bývalé pacientky Kliniky dětské onkologie FN Motol. Drahomíra Němečková je autorkou fotografie Světlo mého života, která byla inspirací pro pojmenování celého programu. (Bohužel v 17 letech na rakovinu zemřela).
Stipendium je určeno dětem a mladým lidem z České republiky ve věku 9 – 18 let, kteří procházejí dlouhodobou léčbou a (nebo) jsou trvale postiženi, jsou schopni dlouhodobé spolupráce na projektu Světlo mého života a tato spolupráce je završena vytvořením určitého projektu.
Díky ocenění Světýlko 2004 jsem po celý rok spolupracovala se spisovatelkou Ivou Procházkovou. Pod jejím vedením jsem se především zdokonalovala v tvůrčím psaní. Vytvořila jsem sérii rozhovorů se zajímavými osobnostmi, které jsem se pokusila doplnit fotografickými portréty zpovídaných. Díky mnoha společnostem a především vedoucí projektu Světýlko Ivetě Kučerové mi vyšla publikace ROZHOVORY.
Vlohy pro literární tvorbu mám již od dětství. Začínala jsem dětskými básničkami, ze kterých jsem postupem času přešla k povídkám. S mnohými jsem se účastnila různých literárních soutěží, např. opakovaně „Nesmírné odysey“, kterou každoročně pořádá Sdružení pro podporu nejen nevidomých „Okamžik“. V literární soutěži pořádané naší školou pod záštitou občanského sdružení VIDĚNO HMATEM, básničky publikované v časopisu ZORA.
Mnohdy jsem se jako jedna ze spousty soutěžících umístila do třetího místa.
Petřin román je moje prvotina.
O zrak jsem přišla v 10 letech po operaci mozku a stala jsem se úplně nevidomou. V letech 1999 až 2004 jsem studovala Speciální základní školu pro slabozraké a nevidomé Jaroslava Ježka v Praze 1. V roce 2004 jsem byla přijata na tříletou Obchodní školu pro zrakově postiženou mládež v Praze 5, kterou jsem v červnu 2007 ukončila závěrečnou zkouškou. Pár vzpomínek ze školních let zde.
Mezi mé zájmy patří fotografování, práce na počítači, hra na elektrické piáno (jsem samouk), zpěv, výroba keramiky, korálkových náramků (k nahlédnutí – viz foto v rubrice Ruční tvorba), psané slovo (povídky, básničky, reportáže) a poslech hudby.
Po ztrátě zraku jsem začala docházet do Motolské nemocnice na fotografický kroužek, který organizovali dobrovolníci za účelem zpříjemněním dne těžce nemocných dětem na dětské onkologii. Na fotografické výstavě, kterou každoročně pořádá KID (klub interaktivního domu), což je obecně prospěšná společnost pomáhající nemocným pacientům v FN Motol, jsem se stala první držitelkou ocenění „Světýlko 2004“ (ocenění vážně nemocného nebo handicapovaného dítěte, které prokázalo nadání schopnost tvořit, sdílet, předávat a povzbudit ostatní děti ve složité životní situaci). Dále jsem držitelem ocenění za dlouhodobou spolupráci na projektu „Světlo mého života“. Projekt je inspirován životním příběhem a tvorbou mojí kamarádky Drahomíry Němečkové, bývalé pacientky Kliniky dětské onkologie FN Motol. Drahomíra Němečková je autorkou fotografie Světlo mého života, která byla inspirací pro pojmenování celého programu. Bohužel v 17 letech na rakovinu zemřela.
Díky ocenění Světýlko 2004 jsem po celý rok spolupracovala se spisovatelkou Ivou Procházkovou. Pod jejím vedením jsem se především zdokonalovala v tvůrčím psaní. Vytvořila jsem sérii rozhovorů se zajímavými osobnostmi, které jsem se pokusila doplnit fotografickými portréty zpovídaných. Díky mnoha společnostem a především vedoucí projektu Světýlko Ivetě Kučerové mi vyšla publikace ROZHOVORY.
Vlohy pro literární tvorbu mám již od dětství. Začínala jsem dětskými básničkami, ze kterých jsem postupem času přešla k povídkám. S mnohými jsem se účastnila různých literárních soutěží, např. opakovaně „Nesmírné odysey“, kterou každoročně pořádá Sdružení pro podporu nejen nevidomých „Okamžik“. V literární soutěži pořádané naší školou pod záštitou občanského sdružení VIDĚNO HMATEM, básničky publikované v časopisu ZORA. Mnohdy jsem se jako jedna ze spousty soutěžících umístila do třetího místa. Petřin román je moje prvotina.
Stručné představení mojí osoby můžete také zhlédnout ve videoreportáži zde. Případně také zde.
