Úvodní stránka »
O nemocnici
| Blanka s Luckou sestřičky, v Motole nechodí jako jeptišky. Na neurologii pracují, a Šmoulíky milují. Když noční službu měly, šmoulí dízu si udělaly. Bezva sestřičky to jsou, vždy jen s dobrou náladou. Maruška chlebíčky ráda má, stejně tak jako já, tak jí říkám, „Máří chlebíčková“. Ostatní sestřičky bezva byly, pacientům zdraví vylepšovaly a přitom stále veselé byly. Pan Petrák byl doktor fajn, Bílou Nemoc od něj mám. Nejsem bílá jako stěna, Bílá Nemoc je skupina. Pan Petrák mi podpis dal, Ivan Hlas se mi do památníčku podepsal. S Ivanem se totiž zná a to je věc úžasná. Jeho písničky má rád, je to jeho kamarád. |
Pan Docent Komárek legrační byl, vždy mě trochu pozlobil. Když jsem ho nepoznala po hlase, štípanec mi od něj přistál na nose nebo také na noze. Jméno své mi připomněl, štípancem vždy, když mě uviděl. Paní doktorka Perníková hodná, milá byla a stále je, vždy se na mě usměje. Velkou vizitu když jsme měli, s úsměvem a láskou k dětem, všichni lékaři přistupovali. Ostatní personál také znám, já všechny moc ráda mám a často dnes za nimi chodívám. Tak to na oddělení chodilo, za mě tam veselo bylo. Se všemi byla legrace, ačkoliv personál měl vždy mnoho práce. Moc se mi tam tenkrát líbilo, dlouho ležet by se mi tam už nechtělo. Děkuji všem za péči, taky úsměv a láska lidi léčí. |
Věnováno s láskou a díkem všem zaměstnancům neurologie FN Motol (dětské oddělení B1).
Autor: nevidomá Petra Zelenková