Rozhovor s Pavlem Kožíškem z 1.12. 2003
Poprosila jsem známého českého kouzelníka Pavla Kožíška, jestli bych s ním mohla udělat rozhovor. Přislíbil a jednoho krásného zimního odpoledne na začátku prosince jsme se po domluvě sešli ve Fakultní nemocnici Motol na rehabilitačním oddělení.
Petra: Nejste žena, takže se snad mohu zeptat: Kolik je vám let?
Kožíšek: Je mi třicet tři a půl.
Petra: Zelenková V kolika letech jste se začal učit kouzlit?
Kožíšek: Dostal jsem se ke kouzlení naprostou náhodou, jako malý kluk. Občas jsme si předváděli s klukama v šatně taková drobná kouzla. Bavilo mě to, a tak jsem si půjčil knížku pro začínající kouzelníky, ze které jsem se naučil několik jednoduchých triků. To mně bylo asi deset roků. Později jsem se přihlásil do Českého Magického svazu, který sdružuje všechny kouzelníky, ať už profesionály, nebo amatéry, u nás v republice. Začal jsem se účastnit prvních kouzelnických festivalů a po ukončení fakulty, když jsem stál před rozhodnutím, čím se budu živit, jestli tím, co jsem vystudoval, nebo tím, co mě baví, tak jsem dospěl k tomu, že spojím příjemné s užitečným, ze svého koníčka jsem udělal práci a dnes je ze mě kouzelník.
Petra: Pamatujete si, jaké bylo vaše první kouzlo?
Kožíšek: Vzpomínám si, že první kouzlo, které jsem se naučil z knížky, mělo název Piki-koko. Naučil jsem se je hlavně proto, že se mi líbil ten název. Šlo o to, že se ze šátku objevilo vajíčko. Princip byl takový, že to bylo žluté vajíčko, které bylo přivázané na niti.
Petra: Když vidím kouzelníka, zdá se mi, že umí všechno. Umíte číst myšlenky?
Kožíšek: Přiznávám, že umím jenom taková kouzla, která jsou založena na nějakém triku. Nadpřirozené schopnosti nemám, a tudíž – i když je mi to líto – myšlenky číst neumím.
Petra: Jak dlouho se přibližně učíte jedno kouzlo?
Kožíšek: To záleží na stupni náročnosti. Příprava na obtížné kouzlo ti může zabrat několik měsíců nebo dokonce let. Vedle toho jsou ovšem kouzla, založená na principu, který už znáš a máš natrénovaný z dřívějška, a proto ti učení zabere jenom pár dnů.
Petra: Vždycky mě zajímalo, jestli jsou na karetní kouzla zapotřebí speciální karty.
Kožíšek: Speciální je například velikost. Aby bylo karty z hlediště dobře vidět, bývají větší než ty běžné hrací. Pak jsou třeba zvláštní karty pro dětská představení, kde jsou namalována zvířátka. A v neposlední řadě máme i takové karty, jako mají hráči v casinech. Jsou většinou poznačené, abychom se v nich lépe vyznali.
Petra: Provedl jste někdy za pomoci kouzla nějakou škodolibost?
Kožíšek: Nevím, jestli zrovna škodolibost, ale řekněme, že si někdy udělám z kamarádů dobrý den. Nechám jim například něco zmizet a bavím se tím, jak to hledají. Pak to zase nechám objevit, samozřejmě.
Petra: I doma necháváte občas něco zmizet?
Kožíšek: Někdy něco doma zmizí, ale na tom nenesu vinu. Já se starám hlavně o mizení na jevišti. Tam mizí nejen předměty, ale třeba i moje jevištní partnerka, kterou s oblibou nechávám cestovat.
Petra: Takže domů kouzla nezatahujete? Nepomáháte své přítelkyni například kouzlit v domácnosti?
Kožíšek: Přiznám se, že v domácnosti jsem většinou neviditelný. Tak nějak zmizím a nechám na ní, aby si s většinou věcí poradila obyčejným způsobem. Když je potřeba, tak jí u toho pomáhám. Před nedávnem se nám narodilo miminko, tak si kromě jiného užívám i rodičovských povinností.
Petra: Chcete tím říct, že roli otce zvládáte i bez kouzel?
Kožíšek: Myslím, že ji zvládám docela dobře. Náš syn je teď osmiměsíční a má fázi objevování. To je zajímavé období pro všechny členy domácnosti, protože když syn něco objeví, my to většinou ztratíme. Onehdy jsem například hodně dlouho hledal mobil a klíče.
Petra: Stačí vám jeden objevitel, nebo chcete mít víc dětí?
Kožíšek: Zatím máme s přítelkyní domluveno, že si pořídíme ještě jedno miminko. Dál neplánujeme.
Petra: Takže máte syna, máte přítelkyni, máte publikum…Máte také sourozence?
Kožíšek: Mám sestru, která je o deset let starší. To je velký věkový rozdíl, takže jsem ji jako kluk pochopitelně zlobil. Zkoušel jsem si na jejích věcech různé kouzelnické triky a ona mě za trest pak zamykala do skříně. Dnes už si navzájem takové věci neděláme.
Petra: Jak lidé reagují, když vás potkají na ulici? Poznají vás?
Kožíšek: Ne příliš často. Někdy, když mě někdo pozná, tak po mně chce, abych mu vyčaroval peníze, někdo chce zase začarovat svoji manželku… reakce jsou různé. Ale já na ulici nekouzlím.
Petra: Může vás někdo poznat podle obleku? Jaké nosíte nejraději oblečení?
Kožíšek: Vzhledem k tomu, že na jevišti vystupuji ve slavnostním černém, rád to mimo jeviště kompenzuji. Takže nenosím ani frak, ani dlouhý plášť, ale nejradši chodím ve sportovním pohodlném oblečení.
Petra: Můžete říci, jaké byly důvody k ukončení spolupráce s Danielou Maxovou?
Kožíšek: Řekl bych to stručně: Náš společný čas se naplnil a Daniela si chtěla vyzkoušet sólovou práci. Proto jsme se rozešli.
Petra: Čeho jste v poslední době dosáhl a jaké jsou vaše plány do budoucna?
Kožíšek: V září jsme otevřeli v Líbeznicích u Prahy divadlo. Dostalo název Divadlo kouzel, z čehož jasně vyplývá jeho náplň. Mediálními partnery jsou rádio Blaník, Frekvence 1 a rádio Regína. Plán je jednoduchý – aby se divadlu dařilo.
Petra: Budu vám i divadlu držet palce a moc vám děkuji za rozhovor!
Děkuji za rozhovor.
Petra: Zelenková
Autor: nevidomá Petra Zelenková