Byl březnový slunný, Velikonoční pondělek a Lenka se rozhodla, že donese své tetě vajíčka a kraslice, které sama barvila, zdobila, kreslila na ně a polepovala je samolepkami. Když byla se zdobením hotova, naskládala vajíčka do košíčku a vydala se na cestu.
Když šla přes louku, spatřila najednou zajíce, který si to namířil rovnou k ní. Na tom by ještě nebylo nic divného, kdyby nechodil po zadních a na zádech si nenesl nůši plnou čehosi, co Lenka nemohla na dálku rozeznat. Kousek před ní se zastavil, a než ho Lenka stačila obejít, promluvil na ni: "Ahoj, Lenko."
"P-pros-sím, kdo jste?" zakoktala užasle.
"Nemusíš se mě bát, já jsem Velikonoční Zajíček."
"A odkud víš, jak se jmenuji?"
"Znám jména všech kluků a holek na celém světě."
"Ale jak to, že já neznám tebe, když ty mě ano?" zeptala se nechápavě.
"Víš, já znám všechny děti, ale ještě ne všichni znají mě. Postupně každý rok na velikonoční pondělí se stejným způsobem, jako jsem se seznámil s tebou, seznámím s několika dalšími dětmi. Zkrátka mám radost, když děti mají radost a když jsou šťastné, především ty, co si to zaslouží, a ty, co to potřebují. Kam máš vlastně namířeno, Lenko?"
"Nesu tetě kraslice a různě zdobená vajíčka."
"Jsou moc hezká, to jsi je zdobila sama?"
"Ano, zajíčku, naprosto sama."
"Nedala bys mi jedno Lenko? Měl jsem letos tolik práce, že jsem ami nestihl nabarvit několik vajíček, a tudíž nemám žádné na výzdobu pelíšku." "Ale to víš, že si můžeš vzít. Mám jich hodně. Vezmi si alespoň tři, ať máš svůj pelíšek trochu veselý."
Zajíček si tedy vybral tři vajíčka: jedno žluté, jedno polepené korálky a třetí červené s modrým nápisem Veselé Velikonoce.
"Děkuji ti, Lenko, jsi moc hodná holčička, a proto mám pro tebe dárek, snad se ti bude líbit," řekl zajíček a vytáhl z nůše krásné světle růžové šaty, bílé střevíčky a perleťové sponečky do vlasů. Když to Lenka uviděla, řekla s úžasem: "To všechno je pro mě?"
"Ovšem, pro koho jiného," řekl zajíček a dodal: "Za to, že jsi tak hodná a milá, malá slečna." "Je mi líto, Lenko, ale musím ještě za spoustou dětí. Hezky se mi s tebou povídalo, ale nemám času nazbyt. Přeji ti, ať se tvé tetě vajíčka a kraslice líbí a ať z nich má radost."
"Ahoj, zajíčku! Nashledanou za rok! A ještě jednou za všechno moc děkuju!"
"Taky doufám, že se za rok opět setkáme, a neděkuj, nemáš zač, zasloužila sis to. Ahóóój!"
Autor: nevidomá Petra Zelenková