ŠKOLNÍ TRAPAS
Ráda bych se s vámi podělila o svůj doposud největší, částečně i vtipný trapas, který se mi přihodil v druhém ročníku obchodní školy v Butovicích. Stalo se to přesně v pátek 10. 3. 2006, den jako každý jiný.
Tento den se mě měl přijít zeptat pan profesor na matematiku, zda se v pondělí zúčastním jedné akce, kterou pořádá. Já jsem na to ale úplně zapomněla, tudíž jsem nepočítala s tím, že přijde do naší třídy, když nás ten den neučil. Po skončení druhé hodiny se ozvalo zaklepání. Pomyslela jsem si, to je Petr a jde za Markem, (Petr je kluk, který chodil do 2. ročníku obchodní akademie), a proto ihned, jak se po zaklepání otevřely dveře a než dotyčná osoba stačila vstoupit do třídy, kývla jsem hlavou ke dveřím na pozdrav a bez rozmyšlení řekla: „Čus.“ Okamžitě jsem se zarazila a to ve chvíli, kdy se z úst osoby stojící ve dveřích ozvalo: „Dobrý den,“ hlasem pana profesora Žďánského, který nás učil matiku. V tu chvíli mi bylo strašně trapně a musela jsem se pěkně červenat. Byl to hrozný pocit, ale pan profesor se jen smál a říkal: „To je dobré, vždyť se nic nestalo.“
Dnes na tu příhodu vzpomínám s pobavením jako na vtipnou, i když pro mě velmi trapnou situaci.
Autor: nevidomá Petra Zelenková