LITERÁRNÍ AKCE 28. DUBNA 2007
Ačkoliv byla sobota, sešla se před školou skupinka studentů. Byla jsem mezi nimi i já.
Byli jsme připraveni na literárně zaměřenou akci, jejíž hlavní organizátorkou byla paní profesorka Eliášková, která je jedním z členů školního sdružení VIDĚNO HMATEM. O tuto víkendovou akci byl velký zájem. Sešlo se nás 26. Počasí se vydařilo až moc. Slunce pálilo a nehnul se ani lístek.
Když se všichni, kteří projevili zájem zúčastnit se této akce dostavili zavelelo se k odchodu. Statečně jsme vyrazili na dlouhý pochod. Členi sdružení, kteří se rozhodli s námi absolvovat tuto túru byli: pani profesorka Klára Eliášková (organizátorka), Miroslava Vágnerová, Miroslava Kučerová, Petra Paďourová a pan Michal Řezka.
Kromě školního organizačního týmu s námi šla také maminka Martina Čuby z O1 paní Čubová, přítel paní Paďourové Vlastimil Uhlíř a nechyběl ani manžel paní profesorky Eliáškové Petr Eliášek, kvůli jeho přítomnosti mě na moje přání nechtěla vést, (jindy by to nebyl problém. Ale nyní? (Prý by žárlil.) Ironicky jsem si říkala: „Hm, žárlil, a zrovna na mě. To nechápu proč.“ Po chvíli jsem si ale uvědomila, že vše, co paní Eliášková řekne, myslí v legraci (vše, až na výjimky.) Například když se zmíní o tom, že budeme psát test, tak si bohužel nikdy legraci nedělá.
Naše první část trasy končila v metru. Další zastávku jsme měli na Andělu.Na Andělu se naše skupina rozrostla ještě o několik členů. Přidala se k nám totiž skupinka, která tam na nás čekala, jelikož to měla blíž přímo na Anděl, tudíž by bylo zbytečné, kdyby jeli až ke škole.Koupající se ve svém potu jsme vyšlápli kopec na Petřín. Všichni jsme do plic nabírali nezničený vzduch, kterého je v Praze pomálu.
Vidící si prohlíželi člověkem dosud nezničenou přírodu a my, s bílým okem jsme naslouchali ptactvu.
Po zdolání nakloněné roviny jsme objevili skvělé místo pro zastávku, kterou všichni uvítali. Nastal čas, kdy jsme dostali potřebu zaplnit cestou vyhládlé žaludky a posvačit. Navíc jsme se dostali k jakémusi občerstvení. Dostala jsem potřebu se zchladit, a proto jsem si dala nanuk.Za nedlouho se před námi tyčil Neruda. Ano, prvního jsme navštívili Nerudu. U něj jsme měli první literární zastávku. Klára nám podala odborný výklad o jeho životě. Po té jsme se ještě dozvěděli několik zajímavostí od paní Kučerové a o slovo se přihlásil i student Tomáš Vrchlavský, který toho ví o historii a životech spisovatelů víc, než všechny encyklopedie. Od Nerudy jsme se přesunuli k Máchovi. U Máchy jsme se dozvěděli velmi zajímavé věci. Prý to nebyl jen poetický romantik, ale psal i poněkud nemravné texty.
Nejen o jeho tvorbě, ale i životě jsme se dozvěděli zajímavosti. Když se Klára dostala ve výkladu o jeho tvorbě k deníkům, které psal raději obklikou toto téma přeskočila a začala mluvit o jiných neméně zajímavých věcech. Pokud nás jeho deníky zajímají, máme si je někde půjčit a přečíst si je. Ani u tohoto našeho slavného literáta nechybělo několik slov, která doplnila češtinářský výklad od paní profesorky Kučerové a Tomáše.
Potom jsme se vydali hledat Vrchlického. Při plazení se k němu jsme již málem zdechli. Nejen, že z nás sluníčko vytáhlo všechnu energii, ale opět si začaly stěžovat naše žaludky, kterým od posledního zaplnění slehlo. I zde přihodila již zmiňovaná dvojice pár zajímavostí. Všechny naše literární velikány mi paní Vágnerová na požádání vyfotila.
Naše cesta pokračovala Nerudovkou, kterou jsme došli až k Nerudově domu. Jeho adresa U Dvou Slunců byla, a i ty mi byly na požádání vyfoceny paní Vágnerovou.
Cíl jsme měli opět na Andělu.
Nikdo při cestě vedrem neodpadl. Do cíle jsme dorazili všichni. Konečná zastávka pro nás byla v KFC u oběda, který nám zaplatilo sdružení.
Myslím si však, že i kdyby nebylo zakončení u jídla, že by nikdo nelitoval, že se akce zúčastnil.
Autorovo a zároveň účastníkovo vyjádření k výletu:
Akce byla zdařilá a naučná. Dovoluji si tvrdit, že se líbila nejen mně. Dozvěděli jsme se věci, které bychom se v rámci vyučování určitě nedověděli, ale vůbec, bylo to skvěle strávené jedno z víkendových odpolední. Počasí nám přálo, ale kdyby občas mírně foukl osvěžující vánek nebo bylo trochu pod mrakem, sluníčko tolik nežahlo a nebylo takové dusno nezlobila bych se. Přece jen trmácet se na Petřín v 27 stupních a se sluníčkem, které se z nás snažilo udělat za pochodu smaženky nad hlavou nebylo nic, co by nám mohl někdo závidět. Dodnes jsem moc ráda, že jsem se této túry zúčastnila. Často na tento sobotní program vzpomínám (jak jinak, než v dobrém) a těším se na další podobnou akci, které se ať už jako absolvent nebo ještě stále student této školy určitě a ráda zúčastním.
Autor: nevidomá Petra Zelenková