VLTAVA
9.8.2008 sobota
Mezi 7:30 a 8:00 zastavil před barákem nafťák kamarádky Báry. Přijela mě podle naší domluvy vyzvednout. Rozhodli jsme se, že podnikneme jednodenní vodu.
TRASA: Český Krumlov - Zlatá Koruna
Jako plavidlo Bářin kamarád Vítek zvolil nafukovací pálavy, protože věděl, že je to první voda, na kterou jedu, a nechtěl, abychom se udělali. Původně jsme měli být čtyřčlenná výprava, ale nakonec jsme vyrazili jen ve třech; já, Bára a Vít. Měl jet i její přítel, ale ten nad Vltavou ohrnul nos.
Bellu jsem sebou raději nebrala, nevěděla jsem, jak to budu zvládat (pádlovat, vyrovnávat rovnováhu a ještě ji). Dnes je mi jasný, že ji na vodu nikdy brát nebudu, protože nevím, jak by reagovala na jezy. Cesta trvala cca čtyři hodiny. naštěstí nebylo žádné extrémní vedro.
V jednu chvíli poměrně solidně lilo - stěrače nestíhaly. Celou cestu až do Krumlova jsme se smáli, byla sranda. Nejvíc jsme se bavili, když přestal intenzivní liják a pršelo-nepršelo (každou chvilku to bylo jinak). Její auto má totiž stěrače, které když už je okno suché, začnou vrzat. Je to poměrně netypický zvuk, Bára ho však vůbec nevnímá. Poté, co mi Bára vysvětlila, co zvuk signalizuje, upozorňovala jsem jí na bezdeští já. Jednou jsem jí neupozornila způsobem: "Báro, stěrače," ale poklepala jsem jí ze zadu na rameno.
"Co je?" ozvalo se z jejích úst.
Vítek, který seděl vedle ní, pochopil, o co mi jde, a začal se smát.
"Co je?" ptala se Bára nechápavě.
"Máš vypnout stěrače." Řekl smějící se Vítek.
"Jé, aha. To řeknu rovnou ne?" zareagovala šoférka. "Sem si myslela, že mi něco chceš dát, tak se ptám, co je."
Když jsme dorazili a Vítek začal nafukovat naše vodní prostředky začalo opět pršet. Žádnej liják, ale ani mžení. Naštěstí po chvilce přestalo, byla to jen přeprška.Pak jsme se šli nalodit. Jela jsem v pálavě s Vítkem. Bára byla v plavidle sama. Sotva jsme vypluli, bylo mi řečeno, že po cca 200 m už bude jez. Trochu jsem se jezů obávala a přemýšlela jsem, jestli je před cestou nepoprosím, abychom pálavy vždy přenesli po souši a nalodili se až pod jezem. V tu chvíli jsem ale byla z akce tak nadšená a zvědavá co to vlastně sjet jez je, že jsem nic neřekla. Jezy byly super. Ale byly příliš blízko sebe, takže jsme si odbyli pět jezů hned na začátku Krumlova a pak celou cestu klidná hladina, pouze místama peřejky. Na předposledním jezu jsem křičela radostí. Tenhle jez však byl trochu větší a hodil na mě pořádnou vlnu. Nejen, že mě totálně promočil, ale dostala jsem i příležitost ochutnat, jaká je vltavská voda. Popravdě řečeno, znám chutnější.
Museli jsme zakotvit. V promočeném mi byla celkem kosa. Byla jsem nucena vybalit z loďáku suché kalhoty a triko. Vítek mi půjčil svojí příjemně hřející flízovou bundu. V jednom místě se posádka některé okolní lodi udělala a ozvalo se: "Chyťte mi boty!" Nějaká vodačka je zřejmě neměla dobře upevněný na noze a tak o ně přišla. Jednu jsme jí chytli my s Vítkem a druhou Bára. Chvilku jsme na ni počkali, protože se pokoušela proti proudu vrátit, aby slečně střevíček mohla dát. Není se čemu divit, že je ztratila, měla jen žabky. Plavba byla fakt úžasná. Pádlování mě moc bavilo a hlavně bylo skvělou rehabilitací pro mojí oslabenou levou ruku. Při jedné ze zastávek jsem si přesedla a tvořila posádku s Bárou, protože díky tomu, že byla v posádkovém oslabení, jsme na ní museli občas počkat - nestíhala. Udělali jsme pár zastávek na odskočení si a ke koupi nějakého jídla.
A jednou jsme jeli do vrbiček, ale to zcela záměrně, aby mi Bára s Vítkem vysvětlili a ukázali, co to znamená. Počasí nám přálo. Nebyl žádnej pařák, ale ani ne zima. Hlavně po dobu pobytu na řece ani nekáplo. Když jsme dorazili do cíle, vyndala jsem suché oblečení z loďáku a po nalezení vhodného místa jsem se převlékla do suchého celá. Pak na Báru čekal bojový úkol. Dojít se podívat, v kolik jede autobus zpátky na náš vodácký start, dojet pro auto, přijet pro nás a pak nás rozvést do domovů.
Nakonec úkol zjistit jízdní řád pro místní bus zůstal na Vítkovi, Bára mi mezitím asistovala při převlékání, které jsem málem neabsolvovala, protože majitel kempu nás nechtěl nechat na místní lavičce bez dozoru. Vít se vrátil se zprávou, že autobus ujel a další jede až za třičtvrtě hodiny. Nezbývalo, než čekat. Náhle se ozvalo ze skupiny vodáků, kteří stáli vedle nás: "Potřebujete do Krumlova? My vás tam hodíme."
"To budete hodní, moc děkuju," řekla Bára a odjela s nimi pro auto.
Než se Bára vrátila, Vítek vyfoukl pálavy. Díky tomu, že byla svezena, jsme jeli domu do tepla o X dříve, než kdybychom byli nuceni tvrdnout v Koruně a čekat na bus. Vítek bydlel při cestě ke mně domu, takže se nejprve vylodil on. Pak Bára hodila domu mě a závěrem zakotvila sama.
Výlet se mi hrozně líbil a pokud moji kamarádi budou ochotní jet na tuto popř. delší, vodní akci příští rok zase, bude to super.
VODÁCKÝ SLOVNÍČEK:
- JET DO VRBIČEK - neuřídit loď a najet na břehu do nějakých rostlin, i když to neni zrovna vrba, ale ta je tam nejčastěji.
- UDĚLAT SE - převrátit se
Autor: nevidomá Petra Zelenková